46 C.S. Lewis - Letopisy Narnie 5 - Kun a jeho chlapec.pdf - Čeština - książki - lco1

Lewis Clive Staples

Letopisy Narnie V

Kůň a jeho chlapec

L E T O P I S Y N A R N I E V

K ŮŇ A JEHO CHLAPEC

C. S. Lewis

The Horse and His Boy © C. S. Lewis, Pte Ltd., 1950

All rights for Czech and Slovak

edition are reserved for Orbis picls

Translation

Illustrations

ISBN 80-85240-08-4

JAK SE ŠASTA VYDAL NA CESTY

1. kapitola

Ve zlatém věku Narnie, když byl Petr Nejvyšším králem a jeho

bratr a dvě sestry panovali pod jeho vládou, se v Narnii, Kalornii a

zemích mezi nimi udál tento příběh.

Daleko na jihu v Kalornii, v malé mořské zátoce, žil jeden chudý

rybář, který se jmenoval Aršíš, a s ním jeden chlapec, který mu říkal

otče. Ten chlapec se jmenoval Šasta. Většinu dní trávil Aršíš tak, že

ráno vyjel ve své loďce na lov a odpoledne zapřáhl svého osla do

vozíku, naložil ryby a jel je prodat do vsi asi kilometr či dva k jihu.

Pokud prodal dobře, vrátil se domů v celkem dobré náladě a Šasty si

nevšímal. Pokud však prodal špatně, vždycky si našel něco, co Šasta

zkazil, a někdy ho i zbil. Najít si něco, co Šasta zkazil, se dalo

kdykoli, neboť Šasta měl spoustu povinností – vypírat a spravovat

sítě, vařit večeři a uklízet chýši, v níž spolu žili.

Šastu nikdy nezajímalo to, co leželo jižně od jeho domova, neboť

už vícekrát byl s Aršíšem ve vsi a věděl, že tam nic zvlášť

zajímavého není. Ve vsi byli jen další lidé jako jeho otec – nosili

dlouhé špinavé suknice, dřeváky se špičkami zahnutými vzhůru,

dlouhé vousy, na hlavách turbany a velmi zdlouhavě spolu

rozmlouvali o všelijakých nudných věcech. Ale velice ho zajímalo

všechno, co leželo severně, protože tím směrem nikdy nikdo

nechodil a ani on sám tam nikdy nesměl. Když tak sám a sám

sedával venku a spravoval sítě, často dychtivě hledíval k severu.

Nebylo tam vidět nic než travnatý svah, stoupající k rovnému

hřebeni, a dál jen nebe a tu a tam nějakého toho ptáka.

Někdy, když byl Aršíš doma, se ho Šasta ptal: „Otče, prozraď mi,

prosím, co leží za tímto kopcem.“ Pokud měl rybář špatnou náladu,

vrazil pak Šastovi vždycky jednu za uši a řekl mu, aby se staral o

svou práci. A pokud měl mírumilovnou náladu, pravil: „Synu můj,

nedovol marným otázkám, aby upoutávaly tvou mysl. Neboť jak

praví básník: Mysl, která se cele věnuje práci, je kořenem blahobytu,

ale ten, kdo si klade otázky, jež se ho netýkají, řídí loďku svého

bláznovství k útesům chudoby.“

Šasta si tedy myslel, že za tím kopcem se určitě skrývá nějaké

nádherné tajemství, které před ním jeho otec chce utajit. Ve

skutečnosti však rybář takto mluvil, protože vůbec nevěděl, co na

severu leží. Ani se o to nestaral. Byl to velmi praktický člověk.

Jednoho dne však přijel z jihu cizinec, který byl docela jiný než

lidé, které Šasta dosud spatřil. Jel na bujném grošovatém koni s

vlající hřívou a ocasem; třmeny i uzda byly vykládané stříbrem. Z

hedvábného turbanu mu uprostřed vyčnívala špice přilby a na sobě

měl drátěnou košili. Po boku mu visela zahnutá šavle, vzadu kulatý

štít pobitý mosazí a v pravé ruce třímal kopí. Obličej měl tmavý, ale

to Šastu nepřekvapilo, neboť tak vypadají v Kalornii všichni lidé;

překvapil ho však cizincův vous obarvený na temně rudo, natočený

vzhůru a lesknoucí se vonným olejem. Ale Aršíš poznal podle

zlatého náramku na cizincově holé paži, že je to nějaký tarkán nebo

jiný velký pán, poklonil se mu vkleče až k zemi a zakýval na Šastu,

aby také poklekl.

Cizinec žádal o přístřeší na noc, což se rybář ovšem neodvážil

odmítnout. Nabídl tarkánovi k večeři to nejlepší, co měli (ten si však

moc nepochutnal), a Šastovi strčil kus chleba a poslal ho z chýše

pryč, jako vždycky, když měl nějakou návštěvu. Šasta v takových

případech většinou spával v malé stáji s doškovou střechou u oslíka.

Ale tentokrát bylo ještě na spánek moc brzy a Šasta, kterému ještě

nikdy nikdo neřekl, že poslouchat za dveřmi je něco špatného, si sedl

venku s uchem na skulině v dřevěné stěně chýše, aby si poslechl, co

si dospělí povídají. A uslyšel toto:

„Usmyslel jsem si, hostiteli můj,“ říkal právě tarkán, „že toho

tvého chlapce koupím.“

„Pane můj,“ odpověděl rybář (a podle úlisného tónu si Šasta

dovedl představit, jak se teď v jeho tváři objevuje chamtivý výraz),

„jaká cena by mohla pohnout tvého služebníka, třebaže tak chudého,

aby prodal do otroctví své jediné dítě a své vlastní tělo a krev? Což

46 C.S. Lewis - Letopisy Narnie 5 - Kun a jeho chlapec.pdf

Plik z chomika:

Inne pliki z tego folderu:

Inne foldery tego chomika: