46 C.S. Lewis - Letopisy Narnie 1 - Lev, carodejnice a skrin.pdf - Čeština - książki - lco1

LETOPISY NARNIE I.

LEV,

ČARODĚJNICE

A SKŘÍŇ

C. S. Lewis

The Lion, the Witch and the Wardrobe © C. S. Lewis Pte ltd., 1950

All rights for Czech and Slovak

edition reserved for Orbis pictus

Translation

Illustration

ISBN 80-85240-04-1

Lucinka nahlíží do skŘínĚ

Kapitola první

Byly jednou ČtyŘi dĚti a ty se jmenovaly Petr, Zuzana, Edmund a

Lucie. Budu vám vyprávĚt o tom, co se jim pŘihodilo, když je za vál-

ky rodiČe poslali z Londýna pryČ kvŮli náletŮm. Poslali je k jednomu

starému profesorovi, který bydlel na samotĚ uprostŘed pŘírody skoro

patnáct kilometrŮ od železnice a tŘi kilometry od pošty. Ženu nemĚl a

žil ve velikém domĚ s paní domácí, která se jmenovala paní Pršáko-

vá, a ještĚ se tŘemi služebnými (ty se jmenovaly Iva, Markéta a Eliš-

ka, ale my si o nich vyprávĚt nebudeme). Pan profesor sám už byl

velmi starý; mĚl husté bílé vlasy a husté bílé vousy, takže mu z celé

hlavy byl vidĚt jenom nos a oČi - a dĚtem se hned líbil. No, po pravdĚ

ŘeČeno, tak hned to zase nebylo, protože když ho uvidĚly poprvé u

hlavního vchodu ten veČer, co pŘijely, vypadal tak zvláštnĚ, že Lu-

cinka, ta nejmenší, se ho trochu lekla a Edmund, ten druhý nejmenší,

mĚl co dĚlat, aby se nerozesmál, a aby to nebylo vidĚt, musel dĚlat,

že smrká.

Když se první veČer rozlouČili s panem profesorem a šli si nahoru

lehnout, sešli se všichni u dĚvČat v pokoji a hodnotili situaci.

„Pánové,“ povídá Petr, „myslím, že jsme na to vyzráli. Budeme se

tu mít jako v ráji. DĚda nás nechá dĚlat, co se nám zlíbí.“

„Já bych Řekla, že to bude moc fajn dĚda,“ povídá Zuzana.

„Dejte s ním už pokoj,“ povídá Edmund, který byl ospalý a snažil

se, aby to vypadalo, že není, takže mĚl mizernou náladu. „Nemám

tyhle kecy rád.“

„Jaký kecy?“ opáČila Zuzana. „A vŮbec, mám dojem, že už jsi

mĚl bejt dávno v posteli.“

„No jó, nĚkdo si hraje na maminku,“ odtušil Edmund. „Co kdybys

šla spát sama, když jsi tak chytrá?“

„NemĚli bysme jít spát všichni?“ navrhla Lucinka. „NĚkdo nás tu

uslyší a bude z toho prŮšvih.“

„Ba ne, nebude,“ Řekl Petr. „VždyŤ vám Říkám, že v tomhle domĚ

se mŮžem tŘeba postavit na hlavu. A každopádnĚ nás nikdo neuslyší.

DolŮ do jídelny je to nejmíŇ deset minut cesty a spousta chodeb a

schodŮ a tak.“

„Slyšeli jste? Co to bylo?“ zeptala se vtom Lucinka. V tak velkém

domĚ ještĚ jakživa nebyla, a když pomyslela na všechny ty chodby a

schodištĚ a dveŘe, které vedou do prázdných pokojŮ, bylo jí trochu

úzko.

„To byl jen Ňákej pták, ty hloupá,“ povídá Edmund.

„Sova,“ povídá Petr. „Tady urČitĚ žije spousta ptákŮ. Víte co, teĎ

pŮjdeme spát všichni a zejtra to tu dŮkladnĚ prosmejČíme. Kdo ví, co

všechno tu najdeme! VidĚli jste cestou ty hory? A ten les? TŘeba tam

budou orli. Nebo jeleni. Nebo jestŘábi!“

„Jezevci,“ povídá Lucinka.

„Lišky,“ povídá Edmund.

„Zajíci,“ povídá Zuzana.

Jenže ráno bylo zataženo a vytrvale pršelo, tak hustĚ, že nebylo

vidĚt ani hory, ani les, ba dokonce ani potok na zahradĚ.

„To jsem si mohl myslet, že bude pršet,“ povídá Edmund. Byli

zrovna po snídani a sedĚli nahoŘe v pokoji, který jim pan profesor

pŘidĚlil - byl to dlouhý, nízký pokoj se dvĚma okny na každou stranu.

„Nech toho už zas laskavĚ,“ ozvala se Zuzana. „Za hodinu nebo

tak nĚjak se to stejnĚ vybere. A mezitím si mŮžeme tŘeba Číst.“

„Nevím jak vy,“ povídá Petr, „ale já jdu prozkoumat tenhle dŮm.“

To se líbilo všem a díky tomu celé to dobrodružství zaČalo. Znáte

ty domy, kde vám pŘipadá, že budete chodit celé hodiny a nikdy ne-

dojdete na konec? Tohle byl zrovna takový dŮm; a bylo v nĚm plno

zvláštních místností. Prvních pár dveŘí vedlo sice jen do ložnic pro

hosty, jak všichni Čekali, ale hned potom se dostali do hroznĚ dlou-

hého pokoje, kde visela spousta obrazŮ a také tam bylo brnĚní; a v

dalším pokoji bylo plno zelených závĚsŮ a v koutĚ tam stála harfa; a

pak byly tŘi schŮdky dolŮ a pĚt schŮdkŮ nahoru a pak maliČká pŘed-

síŇ a dveŘe na balkón a pak dlouhá Řada pokojŮ, kde byly od stropu

až dolŮ police plné knih - takových tĚch velmi starých knih, nĚkteré

dokonce ještĚ vĚtší než kostelní Bible. A pak pŘišel pokoj, který byl

úplnĚ prázdný, až na jednu velikou skŘíŇ, takovou tu se zrcadlem na

dveŘích. Nic jiného tam nebylo, vŮbec nic, až na jednu mrtvou ma-

saŘku za oknem.

46 C.S. Lewis - Letopisy Narnie 1 - Lev, carodejnice a skrin.pdf

Plik z chomika:

Inne pliki z tego folderu:

Inne foldery tego chomika: